Zajímavosti
Furážka
Furážka je označení pro brigadýrku používanou v ruské armádě.
Brigadýrka pochází ze začátku 19. století, kdy ji začali nosit dělníci. Pravděpodobně se vyvinula z čáky snižováním její výšky. Za napoleonských válek se začala objevovat ve vyšších řadách Pruské a Ruské armády, kde se stala velmi populární pro svou pohodlnost a lehkost oproti trojrohým kloboukům a čákám, které nosili řadoví vojáci.
V roce 1910 se furážka oficiálně objevuje v ruské armádě jako součást pochodového stejnokroje. Byla ušita z šedozeleného sukna, štítek byl kožený, černý. Během války se štítek přebarvoval barvou podobnou látce. Existovala i verze bez štítku, která se používala v ruské armádě v průběhu 19. století při pasení koní a po menších úpravách byla zavedena v ruském námořnictvu.
Vojáci si svou furážku různě upravovali, například vyjmuli strunku z horního okraje a různě ji tvarovali, nebo přešívali. Proto se může stát, že na fotografii uvidíte vojáky s různými furážkami.
Naši legionáři si čepice označovali červenobílou stuhou.
Feldskappe
Rakousko-Uherská armáda používala již řadu let plátěné čepice, které během let prošly mírnými změnami. Na začátku války používala rakouská armáda typ M.1908.
Čepice byla ušita z látky v barvě štičí šedi. Tělo čepice je obšito přeloženým pruhem látky, který je přišit ke spodnímu okraji čepice a nad štítkem sepnut dvěma knoflíky. V přední části nad knoflíky se nacházel čepicový odznak. Vojáci měli odznak vyražený z mosazi, důstojníci je měli zlatě vyšívané. Písmena F. J. I. na odznaku byla iniciálami císaře Františka Josefa I. Štítek byl vyroben z černě lakované kůže. Na levém boku čepice byla očka na připevnění různý ozdob, například chvojí. Očka byla ze žluté, u důstojníků zlaté příze.
V létě bylo v čepici horko, v zimě zima a kromě toho byla čepice velmi nepohodlná. Proto se mezi vojáky objevovaly čepice, které měly jen náznak pruhu látky, a proto byly pohodlnější. Tyto čepice si ale museli nechat ušít soukromě, protože armáda takové čepice pro vojáky nešila.
Jezdectvo používalo čepice bez štítku. Pruh látky, knoflíky i znak byly stejné.
Později začala armáda používat čepici M.1916, která byla oproti předchozím modelům značně zjednodušena. Čepice byla ušita z jednoho kusu plsti v barvě polní šedi, kterou požívala německá armáda. U těchto čepic nebyl štítek z kůže, ale z černé plsti.